Nepál trochu jinak aneb s kytarou v 6000 metrech

Autor: Jan Odehnal | 24.8.2016 o 22:32 | Karma článku: 2,53 | Prečítané:  378x

Nepál touží alespoň jednou navštívit snad každý trekař. Je vzrušující vidět na vlastní oči nejvyšší vrcholy světa, legendární nosiče šerpy či karavany jaků s těžkými náklady a kytara je ten nejlepší sbližovací prostředek.

    Do Nepálu se vypravila i naše partička, konkrétně na obtížný trek ve východní části země. Zvolili jsme netradiční trasu do základního tábora pod Makalu (8463 m) a přechod tří sedel – East Col (6188 m), West Col (6135 m) a Amphu Labtsa (5885 m). Protože trasa pod Makalu vede přes velmi izolovanou oblast, sedla ve výškách i nad 6000 m, máme pořádnou výbavu: 400 m fixních lan, přetlakový pytel, ledovcové šrouby i satelitní telefon.

 

    Na startu kupujeme nepálskou kytaru a překonáváme s ní kulturní rozdíly

 

    Náš pochod je naplánován na 23 dní a začíná v Tumlingtar (450 m), kam nás za třičtvrtě hodiny dopravilo malé letadlo z Káthmándú. Už na nás čeká 8 silných prověřených nosičů. V jednom z obchůdků si pořizujeme podstatnou rekvizitu našeho treku – nepálskou kytaru s náhradní sadou strun.

    První den stoupání vesnicemi s rýžovými políčky do Chichile (1840 m) později vyhodnotíme jako zvláště náročný. Teplota dosahuje více než 30 stupňů, trápí nás nedostatek vody a převýšení 900 m. Vysoko nad údolím se však sbližujeme s našimi nosiči díky prvnímu večírku s kytarou. Zpívá a tancuje se v českém i nepálském stylu.

    Ráno zachycujeme na fotografie vrcholy Chamlang, Makalu a Jaljale Himal. Další dny jsou velmi pestré – postupujeme zemědělskými vesničkami, džunglí, zdoláváme visutý most přes řeku Arun Kosi ve výšce 650 m. Vystoupáme do sedla Shipton La (4216 m) a opět klesáme k řece Barun. Podle nadmořské výšky krajina přechází z tropického pásma až po alpínské vegetační. Dole jsou pralesy s věčně hladovými pijavicemi, nahoře houževnaté rododendrony.

    Spíme ve zbudovaných tábořištích a přátelští Nepálci nám všude připravují národní pokrm dal bhat (rýži s ostrou čočkovou omáčkou), brambory a polévky s nudlemi. I zde se dá koupit pivo a coca-cola. Protože víme, že v povodí řeky Barun prší mnohem více než v jiných částech Nepálu, přeháňky nás při přechodu Shipton La nerozhodí. Prales s obřími rododendrony je tajemný a vzrušující. Za deště přicházíme k nové chatě Yangri Kharka. Bohužel jeden z našich nosičů onemocněl a my se tu s ním musíme rozloučit.

 

   Cíle našeho treku: tábor Makalu a sedla East Col, West Col, Amphu Labtsa

 

    Další stoupání do tábora Makalu je už téměř bez srážek. Z mraků vykukují vrcholy Peak 6 (6524 m), Peak 7 (6758 m) a Chamlang (7321 m). Tábořiště Sherson je přesto ráno pokryto malou vrstvou sněhu. V táboře pod Makalu je přítomna pouze obsluha a naše expedice. Aklimatizační výstup nám umožní obdivovat stěnu Makalu. A pak přichází večer s dalším z večírků. Takovou party tu prý mají poprvé! Edgar a Laněk hrají na kytaru, Nepálci na harmoniku, nosiči tancují. Radujeme se z parádního počasí avizovaného na další dny.

    Třináctý den treku stoupáme po ledovcové moréně do francouzského tábora. Objevuje se však problém – čtyři nosiči nechtějí pokračovat. Postupně zjišťujeme, že to večer přehnali s alkoholem a došly jim síly. Nazítří se to však spraví a naše výprava pokračuje dle původního plánu do tábořiště High Camp (5700 m). Lokalita pod ledovcovým splazem, z něhož vytéká čistá pramenitá voda, nás vítá zalitá sluncem.

    Patnáctý den se zapsal jako nejdelší, nejnáročnější, ale také nejhezčí z celé akce. Vycházíme už v 6 hodin ráno a stoupáme po ledovci do sedla East Col. GPS ukazuje 6190 m a my jsme v nejvyšším bodě naší výpravy. Absolutně nestačíme nosičům, kteří vybíhají do sedla jako kamzíci, přestože je zakončeno asi 50m dvojkovým lezením. Na druhou stranu slaňujeme 60 m po fixním laně a hned si zahrajeme na kytaru pár oslavných songů.
    Po ledovci pokračujeme do sedla West Col. Scenérii ledovce, šesti a sedmitisícových vrcholů doplňuje modré nebe – co víc si přát? Snad jen trochu kyslíku, protože v této výšce je fyzická aktivita i dýchání velmi náročné. Láká nás blízký vrchol Baruntse, ale protože nemáme povolení ani dostatek času, odkládáme ho na příště. Po slanění z West Col nás čeká už jen sestup do Baruntse BC vybudovaného u jezera. Užíváme si úžasné výhledy na všechny strany.

    Noc v Baruntse BC je však kritická pro Zdenála, který má problémy s průduškami a rozhoduje se pokračovat do Lukly alternativní cestou – dolinou Hunku přes sedlo Mera La. My ostatní můžeme dva dny odpočívat u jezer Panch Pokhari a připravovat se na náročné sedlo Amphu Labtsa.

    Před výstupem stavíme stany pod ledovcovými splazy ve výšce 5540 m. Noam a další nosiči natahují fixní lana. Vstáváme za tmy a vycházíme do sedla jako první, těsně před členy francouzské skupiny. Nemá smysl s nimi soutěžit, jsme poměrně nalehko a nosiče stejně nepředstihneme. Nechceme nic uspěchat, postupujeme s rozvahou a ledovcové splazy pokoříme jako poslední.

 

    Nepálský kytarový koncert v 6000 metrech

 

    Příjemně hřející slunce osvětluje okolní stěny. Působí však i na impozantní rampouchy nad našimi hlavami a Noam nás vybízí ke spěchu. Nebezpečí je rychle zažehnáno. Šťastně dosahujeme sedla, vytahujeme kytaru a hrajeme oblíbené písně. Komu se to podaří, zazpívat si v skoro v 6000 m v kulise pěti nepálských jezer a vrcholů Lhotse, Everest, Ama Dablam?

    Při zpáteční cestě oceňujeme schopnosti našich nosičů, kteří přenášejí těžká a rozměrná zavazadla ve strmém terénu v koších zavěšených na pásce přes čelo. Jakmile jsme dole v bezpečí, ohlížíme se zpět a pátráme po naší sestupové trase. Stěna se jeví prudká, prakticky kolmá a neprostupná. Nemůžeme uvěřit, že jsme tudy před hodinou dokázali sestoupit.

    Novou energií nás naplňují představy dobrot, které si dopřejeme v nejbližší vesnici. Po téměř týdnu si v restauraci vychutnáváme pivo, steaky, čaje či momo (plněné těstovinové taštičky). Užíváme si tepla u kamen a oslavujeme naše dobrodružství, které se pomalu chýlí ke konci.

    Za pár dní máme odletět do Lukly. Někteří z nás ještě stíhají odbočku k táboru Everest s výstupem na tradiční Kala Pattar. Nakonec se všichni scházíme v Everest Steak House v Káthmándú. A u piva značky Everest už plánujeme další skvělý trek.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

ŠPORT

Tím Európy podľahol Kanade, jediný jeho gól strelil Tatar

Rozhodujúci gól domácich hokejistov sa zrodil po chybe slovenského obrancu Zdena Cháru.

KOMENTÁRE

Keď hipster primátor najviac rozumie bicyklovaniu

Prevádzkar hovorí, že chce ľuďom v klube prinášať všetky žánre.


Už ste čítali?