Vietnamská exotika na motocyklech

Autor: Jan Odehnal | 16.11.2016 o 21:49 | (upravené 18.11.2016 o 7:36) Karma článku: 4,50 | Prečítané:  380x

Rozhodli jsme se projet Vietnam na motocyklech dle pokynů tamního speciálního průvodce, protože Vietnam je malebná země s milými lidmi, kde naleznete tu opuštěné pláže, hektická města i uchvacující starobylé památky.

Naše různorodá parta nadšenců zahrnuje vyznavače strojů Harley Davidson i endurové specialisty – vítěze XXL Rallye se zkušenostmi z Afriky či Jižní Ameriky. Cesta za vietnamskou exotikou začíná v nočním lehátkovém vlaku z Hanoje na sever do Lao Cai k hranicím s Čínou. Motorky se vezou a my máme také úžasné pohodlí – prostorné kupé pro čtyři osoby zaručuje dobré vyspání. Ráno startujeme v Lao Cai, 350 km od metropole.

O nástrahách rozmanité krajiny podél čínské hranice

Podobu krajiny, kterou projíždíme, určuje nadmořská výška. Míjíme rýžová pole v údolích i strmé kopce pokryté rozsáhlými zelenými deštnými pralesy. Myslíme na americké vojáky, kteří nebyli zvyklí na takové podmínky, což je za války odsoudilo k neúspěchu. Pohybovat se tu v plné polní muselo být opravdu šílené. Tato etapa je už ale dávno pryč a těžce zkoušený Vietnam je teď jedním z asijských ekonomických draků.

Zkratka nedaleko čínské hranice v provincii Ha Giang platí za nejvíce akční offroudovou trasu. Vietnamský motorkářský průvodce nám řekl, že je pouze pro šikovné jezdce, a upřesnil: „Pět kilometrů za městečkem Ho Su Phi zamiřte před mostem doleva. Další cestu nejde popsat, proto musíte jet intuitivně a zeptat se.“

Realita mu dala za pravdu. Cesta spojující bambusové a dřevěné chatrče vystavěné na svazích s terasovitými políčky se brzy prudce zvedne a zúží do chodníku širokého sotva metr a půl. Místní na nás přátelsky mávají z chatrčí, zatímco my sveřepě zdoláváme třicetiprocentní stoupání. Nejstrmější místa nás donutí najíždět do ostrých zatáček nadvakrát, občas se i vzájemně jistíme. Stůj co stůj se chceme vyhnout zranění, které by v této drsné expedici znamenalo velký problém pro všechny.

Jakmile si myslíme, že to nejtěžší je už za námi, překvapí nás vodopád. Jeden z našich motocyklů se zapíchne v řece až po válec. Je nám jasné, že tuhle překážku překonáme jedině po krajních kamenech pomocí nedůstojného jištění vpředu a vzadu. Místy se brodíme po kolena ve vodě a dřeme, abychom dosáhli cíle do setmění. Nechceme se střetnout s cyklisty a chodci bez osvětlení, vodními buvoly nebo polodivokými psy.

Na závěr nám dojem z hrdinských kousků zkazí domorodec na skútru, jenž v botách-vietnamkách a pytlem rýže za zády zkušeně zdolává úseky plné balvanů, které pro nás představovaly krajní mez. Nic nám ovšem nezábrání večer u piva Bia Hoi a rýže na x způsobů zrekapitulovat detaily našeho dobrodružného přejezdu.

O životě, kuchyni a svérázné dopravě Vietnamců

Vietnam už dávno není rozrytý americkými bombami, spálený napalmem a svázaný s přísnou vojenskou a komunistickou disciplínou. Stále je to sice socialistická země s vládou jedné strany, ale podniká se tu vesele. Obyvatelé žijí v malých domech a jejich obchody či dílny se prolínají s obytnými místnostmi i kuchyní. Jsou pohodoví a doma se jim daří. Zamýšleli jsme se nad tím, zda je pro Vietnamce vůbec nutné pracovat a žít u nás…

Vietnamský venkov je velmi úrodný. Rýžová pole plodí dvakrát ročně a díky množství vláhy i teplot okolo 25 stupňů zde bují ovoce a zelenina. Vše se odráží v pestré vietnamské kuchyni, jejímž základem je vždy chutná a zdravá rýže. Zpracovává se také do nudlí, těsta, závitků… Tržiště nabízejí všehochuť: psí nebo koňské maso, pražené kobylky i žáby, kterým se spíše vyhýbáme. Co nám hodně chutná, je tropické ovoce jako pomelo, liči, dračí ovoce, ananasy, mango, melouny, mandarinky… a také odporně páchnoucí durian. Na základě vlastní zkušenosti ho nedoporučujeme převážet domů – zasmradíte batoh, podpalubí letadla a nakonec celý byt. V našem případě skončil vzácný durian v popelnici…

Čas odnesl i práci Vietnamců ve východní Evropě v rámci RVHP. Jejich oblíbenou motorkou byl tehdy východoněmecký Simson 50 ccm. V českých předrevolučních mototechnách často zněla otázka, zda mají „timtona“. Když někdejší vietnamský pracant zainvestoval svůj mnohaměsíční výdělek do této „podpultové“ motorky, stal se po návratu do své chudé země nejváženějším občanem ve svém okolí. Dnešní Vietnam je ve znamení milionů skútrů převážně japonských značek.

Z našeho hlediska přinejmenším zvláštní zákony platí u automobilové dopravy ve Vietnamu. Povoleny jsou tu motocykly o objemu do 250 ccm, na autech nesmí být střešní nosič a zakázány jsou i přívěsné vozíky. Vietnamci tak musí přepravovat velké předměty na skútrech nebo kolech, což ovšem ovládají mistrně.

Zatímco jednou rukou řídí, druhou přidržují na rameni 4metrovou bambusovou otep. Převážejí ledničky, pětičlenné rodiny, 20 prasátek, 10 psů, 70 slepic, polámaný skútr přivázaný napříč za šoférem a mnoho dalšího. A jakou nejbizarnější přepravu jsme ve Vietnamu viděli? Byl to dvoumetrákový vodní buvol či stokilové živé prase, které mířilo k řezníkovi přivázané ke dvěma deskám za sedadlem spolujezdce. Naši ochránci zvířat by jistě nadskakovali, ale Vietnamci to neřeší, přestože z velké části vyznávají buddhismus.

U této víry je centrem každého domu oltář k uctívání zesnulých předků. Vietnamci žijí společně v několika generacích a věří, že jejich mrtví předci v jiném světě za ně mohou prosit a přinášet do rodiny štěstí. Živí si jich za to váží a pečují o jejich duševní pohodu dle předepsaných obřadů.

O legendě, podle níž nebeští draci zachránili zemi jadeitového císaře

Naše vietnamská expedice není jen o motorkách, například Národní park Babe projíždíme převážně na lodích. Pozorujeme majestátní vrcholy hor s výškou až 1554 m, dechberoucí hluboká údolí s vodopády a dozvídáme se, že tu žije mnoho vzácných zvířat. Ovšem takovou krajtu tygrovitou běžný turista spatří jen s velkým štěstím.

Na člunu plujeme po jezerech a řece Nang do jeskyně Hang Pong, 40 metrů vysoké a 300 metrů dlouhé. Její strop zdobí obrovské prastaré krápníky, mezi kterými prý žije 7000 netopýrů. Jeskyně prochází vnitřkem hory jako tajemný tunel do minulosti. Skoro bychom čekali, že odněkud vyletí prehistorický pterodaktyl…

Další národní park, právem v seznamu UNESCO, je Ha Long Bay neboli Dračí zátoka. Legenda hovoří o nebeském drakovi, kterého spolu s jeho dětmi povolal jadeitový císař, aby zastavili cizí vojenskou invazi. Drak a jeho potomci vyplivli perly, z nichž vznikly ostrovy a pohoří ostrá jako břitva. Tím povstala hradba zamezující průnik nepřátelské flotile. Vítězní draci pak v zemi jadeitového císaře zůstali a dali celému místu jméno. Ha Long znamená totiž v překladu „sestupující drak“.

Úžasný je i výlet na východ do Tonkinského zálivu Jihočínského moře s jednou nocí na lodi a druhou v bungalovech na pobřeží. Předchází mu sice 4hodinové trmácení v přeplněném autobusu, nakonec však z lodi obdivujeme stovky vápencových ostrovů s 1964 přírodními věžemi. Akci zpestřuje plavba na kajaku do utajené zátoky.

O výhodách malých skútrů, které poskytují tolik zážitků jako endura

Možná budeme našim přátelům doma pro smích, ale následující den si půjčujeme skútry za 60 Kč a na vlastní pěst vyrážíme prozkoumat ostrov Cat Ba. Prohlížíme si Hospital cave – jeskynní nemocnici a bezpečnostní úkryt vedení Viet Congu. Vrstva skal o síle 40 metrů tvořila od roku 1965 bezvadnou skrýš před americkými bombami. Díky skalním průduchům zde mohlo dýchat 200 osob. Podzemní nemocnice měla 3 patra a 17 místností, nechyběl v ní operační sál, kino ani bazén.

Po písečném pobřeží míříme na západ ostrova. Neodoláme restauraci s čerstvými rybami a rybníčkem. Půjčujeme si erární bambusové pruty a lovíme jednu rybu za druhou. Ta největší nám dokonce zlomí prut. Za chvíli si už na rybách pochutnáváme a pak ujíždíme dál po plážích lemovaných kokosovými palmami.

Zpočátku bychom to nepřiznali, ale nyní oceňujeme váhu našich 125ccm skútrů. Když mají problém projet pískem, sesedáme a vedeme je jako děti. Z hlediska cestovatelské zábavy neshledáváme žádný rozdíl mezi velkým endurem a malým skútrem. Připomínáme si Araby v marocké poušti, kteří tam jezdí právě tímto jednoduchým způsobem, zatímco my jsme se vždy trmáceli s těžkými motorkami. Že bychom u příští exotiky vyměnili náš běžný vozový park za skútry?

Kdo by chtěl podobnou cestu zažít, ať se podívá sem.

   

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Alternatíva pre Nemecko skutočnú alternatívu neponúka

Merkelová voľby vyhrala a ostáva mocná. Európa je naozaj vďačná.


Už ste čítali?